|
|
|||
Autor: Libor Bezděk, ředitel
Dveře Domu dětí a mládeže hl. m. Prahy se poprvé otevřely již v roce 1950. Tehdy se nazýval Domem pionýrů a mládeže v Karlíně a vznikl mezi prvními v tehdejším Československu. Jeho zřizovatelem bylo prakticky po celou jeho historii hlavní město Praha.
V té době se tak (se zcela odlišným ideovým pozadím) začalo budovat středisko volného času, které je ojedinělým školským zařízením v rámci celé České republiky a které jistě bude mít co svým návštěvníkům, a to nejen z řad dětí a mládeže, nabízet i v budoucnosti. Jako současnému řediteli mi nepřísluší hodnotit a nálepkovat minulost, kdy budování podobných zařízení neslo částečně znamení doby, v níž vznikala a pracovala. Po očištění metodických, ideologických a dalších „významných“ funkcí tohoto zařízení bylo nepochybné, že pražským dětem byl dán k dispozici zajímavý a lákavý objekt. Ten jim již tehdy dovedl nabídnout celou škálu volnočasových aktivit a vychoval nejen mnohé a mnohé „specialisty“, ale umožnil tisícům dětí i smysluplnou realizaci jejich zájmů. 1950 - 1960 V první etapě začal tehdejší DPM v Karlíně působit pouze v budově současného Karlínského Spektra a soustředil v sobě veškerá oddělení od umělců přes techniky a přírodovědce, až ke sportovcům či turistům. Od poloviny padesátých let postupně vznikala jednotlivá a samostatná střediska - stanice tak, jak existují do současnosti. První byla Stanice mladých přírodovědců (mičurinců) na Smíchově, kterou následovala Stanice mladých techniků na Hradčanech (dnes v Praze 6 - Podbabě). Další rok byla založena, dnes bohužel již zaniklá, Stanice mladých turistů a jako poslední byl v akci Z v roce 1957 postaven Městský stadion mládeže v Praze 6 Na Kotlářce. Ve stejné době se začaly budovat i letní táborové základny Kačlehy, Davle, později Lomy u Jindřichova Hradce a Lhotka u Mělníka. Poslední dvě jmenované slouží DDM dodnes. V těchto letech plnil Dům v Karlíně i funkci celokrajského metodika jak pro Prahu tak i pro střední Čechy, což bylo na přelomu 50. a 60. let spojeno s postupným vznikem jednotlivých pražských obvodních DDM.
Již v této době se zařízení věnovalo soutěžím pražských škol. V odborných soutěžích, především v chemické a biologické olympiádě, získala nezastupitelné místo Stanice přírodovědců, ve sportovních soutěžích pak Stadion mládeže.
1960 - 1970
V roce 1965 se výše jmenovaná střediska sloučila a započala společná historie DPM hl. m. Prahy, jehož ředitelem se stal PhDr. Oto Maget. V té době měl domeček ve vlastnictví mj. i malou „říční flotilu“ složenou ze dvou lodí. Jednou z nich byl (již nepojízdný) první kolesový parník pro osobní dopravu na Vltavě, Primátor Dittrich, vystupující pod svým novým uměleckým jménem Maxim Gorkij, a druhou byla motorová loď Jiskra, jejíž osud se naplnil v sedmdesátých letech po srážce s nákladním člunem na Labi.
Šedesátá léta přinesla nové činnosti, a ačkoli o smyslu některých lze s odstupem času pochybovat, znamenaly ve své době velké změny. DPM byl zodpovědný za zavádění tzv. polytechnické výchovy - pracovního vyučování, tehdy převratné novinky pro kterou nebyli učitelé, pomůcky ani metodika do škol. Domeček stál i za vpravdě úspěšnou a prospěšnou akcí celopražské výuky plavání žáků základních škol, kdy se podle statistik podařilo naučit plavat 95% absolventů těchto kurzů, což vedlo v následujících letech k prudkému snížení počtu utonulých dětí. Konec 60. let s sebou přinesl, byť i jen na několik let, i dnešní název DDM hl. m. Prahy, čímž se naplnila symbolika toho, že ne všechna mládež se organizuje v pionýru.
1970 - 1990
Období normalizace začalo právě zpětnou změnou názvu na počátku 70. let. Bylo vyměněno vedení a z některých nadšených revolucionářů roku 1968 se stali skalní normalizátoři. K tomuto období se mi nepodařilo zjistit příliš podrobností a za zmínku stojí snad jen vybudování nové budovy Stanice techniků a Turistické základny v Lomech u Jindřichova Hradce.
Mé vlastní zkušenosti začínají v roce 1977 a musím s radostí konstatovat, že například na samotném Stadionu mládeže, kde jsem jako malý atlet začínal, jsem se nikdy s jakoukoli formou ideologizace v práci s dětmi nesetkal. Jako členovi zájmového kroužku mi dokonce poskytli i jakýsi azyl, a abych nemusel navštěvovat nudné pionýrské schůzky při škole, byl jsem veden jako pionýr na Stadionu. Žádné košile či šátky, zkrátka jsem dělal to, co mne bavilo a nic víc. A tak když přišel listopad 89, nebyl vcelku důvod činnost revolučně měnit a pouze z pionýrů se opět, a doufám naposledy, stali děti. Nevím jaká byla situace v samotném vedení DDM, ale je možné, že si navenek budovalo zcela jinou image. Když se na počátku 90.let 20. století vynořovaly diskuse o tom, zda domy dětí zrušit či nezrušit jakožto pohrobky socialistického školství, osobně jsem nechápal, jak by někdo mohl takovou veskrze užitečnou instituci zpochybni
1990 - 2000
Po listopadu se samozřejmě mnohé změnilo. Do ředitelské funkce se vrátil po dvaceti letech Oto Maget, svoji činnost ukončili pionýrští metodici a metodické vedení ostatních pražských středisek volného času se změnilo v koordinační radu, jež svou prací zachránila od záhuby mnohé z pražských DDM v jejich porevolučním ohrožení. DDM hl. m. Prahy stál u založení EAICY - Evropské asociace zařízení volného času dětí a mládeže, navázaly se mnohé mezinárodní kontakty na všechny světové strany a hlavně se potvrdila nezastupitelná role středisek volného času - DDM v rámci školských zařízení.
Přestože díky restitučním nárokům zanikla Stanice turistů, její činnost částečně převzalo Karlínské Spektrum, které realizuje některé z původních "turistických" aktivit v Loděnici Vltava na Libeňském ostrově. Na druhou stranu získal DDM hl. m. Prahy v 90. letech pod svá křídla Jezdecké středisko Zmrzlík na samém okraji Prahy nedaleko Řeporyj a Klub Klamovka na Smíchově.
2000 - 2007
Rozvoj DDM hl. m. Prahy po roce 2000 je možné označit za zcela ojedinělý v celé České republice. Lze jej rozdělit na část investičně - stavební a část rozvoje samotné činnosti.
Investičně - stavební rozvoj
V suterénu je kromě technického zázemí (kotelna, sklady, strojovny) klub Podsklepeno a keramická dílna. V přízemí je taneční sál, prostory kontaktního centra a učebny včetně počítačové. Na dvoře je pak venkovní divadelní scéna, která v zimě slouží jako ledová plocha s chladící jednotkou pro výrobu technického ledu. V prvním patře jsou situovány tyto prostory: velký multifunkční sál, divadelní sál a učebny. V druhém patře je kromě dvou tanečních sálů i zázemí pro pedagogy. Třetí patro – půdní vestavbu - tvoří mnoho menších učeben a kluboven.
Areál Stanice přírodovědců (SP) prošel v posledních letech rovněž zásadním omlazením. Nejvýznamnější změnou na SP jsou nové pavilony učeben a laboratoří, které byly zkolaudovány v létě 2006. Nachází se v nich nadstandardní prostory, které slouží nejen pro pravidelnou činnost, ale i pro pořádání soutěží či přednášek. SP tak získala 11 místností, z toho 3 místnosti věnované chovatelským a teraristickým kroužkům, dále přednáškový sál, laboratoře, klubovny. Významně se rozšířily parkovací plochy v areálu SP (velké parkoviště za novou budovou) a před budovou vznikly upravené a osázené prostory pro výběh s poníky, hry i relaxaci.
Jezdecké středisko Zmrzlík (JSZ) je dalším ze specializovaných středisek DDM. Je lokalizováno na jihozápadní hranici Prahy mezi Řeporyjemi a Zadní Kopaninou. Jedná se o menší areál, jehož jádrem je budova statku s nádvořím. Budova a stáje byly rekonstruovány v roce 2004. V obytné části jsou kanceláře, šatny, tělocvična a klubovny, v hospodářské části pak stání pro koně, sprchový box a zázemí pro uskladnění materiálu. V roce 2005 se podařilo část venkovní plochy, kterou zaujímá jízdárna, zastřešit halou s textilním opláštěním. Ta se staví na zimní měsíce a jízdárna je díky ní kryta před nepříznivými povětrnostními vlivy a může sloužit celoročně. Dále je ve venkovní části areálu umístěno několik mobilních boxů pro koně, přístřešky pro domácí zvířata, dětské farmy (ovce, kozy, osel) a výběhy.
Stanice techniků (ST) sídlí v Dejvicích ve čtyřpodlažní budově z roku 1980. V roce 2000 se podařilo dokončit několik let rozestavěnou střešní nástavbu, kde byly na místo původně projektované ubytovny postaveny víceúčelové sály dnes převážně sloužící k tanečním aktivitám. I díky výtahu se ST stala zcela bezbariérovou. Suterén je využíván návštěvníky fotoklubu (velká a malá komora, fotoateliér a kancelář). V prostorách fotoklubu vznikla nová, třetí komora, ve které jsou pořádány kurzy pro dospělé. V suterénu se nacházejí i prostory pro činnost železničních a tramvajových modelářů (kolejiště a dílna). Dílna železničních modelářů prošla úpravami pracovních prostor i výměnou pracovních stolů tak, aby svými parametry vyhovovala i práci leteckých či jiných modelářů. V přízemí se nacházejí tyto prostory: otevřený klub Pohoda (kulečník, stolní fotbal, relaxační místnost a internetová kavárna), projekční sál a místnost režie nahrávacího studia. V prvním patře je výtvarný ateliér a učebny výpočetní techniky a elektrotechniky. Dále zde je místnost s autodráhou, která částečně slouží i jako dílna. Ve dvoře ST je instalována U-rampa, která je navštěvována mládeží v rámci otevřeného klubu.
Stadion mládeže (SM) má k dispozici areál o rozloze cca 30.000 m2 v klidové zóně Dejvic, který tvoří krytá sportoviště: víceúčelová hala s florbalovým povrchem Tarkett o rozměrech 60 x 25 m postavená v roce 2003, přetlaková hala s umělým povrchem Regupol z roku 2000, hala stolního tenisu s povrchem Taraflex, malá tělocvična, posilovna a tělocvična Centra předškolního sportu s povrchem tatami na úpolové sporty, jógu a kondiční cvičení, která vznikla dostavbou původně rozestavěného objektu šaten v roce 2001. Dále jsou zde otevřená sportoviště: lezecká stěna, atletické hřiště s oválem a sektory se speciálním umělým povrchem Conipur postavené v roce 1999, antukové hřiště na softbal a baseball, antukové hřiště a hřiště s umělým povrchem na míčové sporty, postavené v roce 2000. Jako administrativně technické zázemí slouží kanceláře, klubovna, šatny se sociálním zařízením, dílny správců a sklady sportovních potřeb. Informační středisko (ICM) sídlí rovněž v budově na Karlínském náměstí a má k dispozici 3 místnosti v přízemí. Jedná se o otevřený klub Informační centrum pro mládež s internet klubem a pedagogickou poradnou a dále kanceláře s technickým zázemím pro počítačovou síť DDM. Rekonstrukce těchto prostor je rovněž spjata s rekonstrukcí po povodni 2002.
Ubytovací úsek zabezpečuje celoroční provoz v dále uvedených mimopražských objektech:
Turistická základna Lhotka u Mělníka leží v Chráněné krajinné oblasti Kokořínsko. V areálu jsou klubovny, nové multifunkční hřiště s umělým povrchem, sociální zařízení se sprchami. Ubytování je zajištěno v nové budově s centrálním vytápěním ve čtyřlůžkových pokojích s vlastním soc. zařízením o celkové kapacitě 40 osob z roku 2005. V tomto objektu je rovněž kuchyně a jídelna, která může sloužit jako klubovna či učebna. Na louce je 15 čtyřlůžkových chat a sruby s celkovou kapacitou 60 lůžek.
Turistická základna Podhradí u Ledče nad Sázavou leží u řeky Sázavy. Ubytování je zajištěno v sedmi třípokojových chatách pro 12 osob se sociálním zařízením a halou. V hlavní budově jsou k dispozici kromě jídelny i učebny a další zázemí. V areálu jsou kurty, víceúčelové hřiště s umělou trávou 3. generace, které v roce 2006 vzniklo na místě starých kurtů zničených povodní, v areálu je k dispozici i zastřešený bazén a sauna.
Objekt základny Višňová se nachází u řeky Berounky v CHKO Křivoklátsko, v blízkosti hradu Křivoklát. Vytápěná základna byla celkově rekonstruována v roce 2005-6, má kapacitu 23 míst (5 pokojů s vlastním sociálním zařízením), k dispozici je také malá kuchyňka s jídelnou a venkovní volejbalové hřiště.
Škola v přírodě Vřesník je zaměřena především na pobyt dětí z mateřských škol. Tomu odpovídá vybavení
školy a blízkého okolí. Kapacita objektu je 28 lůžek + doprovod. Ke škole patří uzavřená zahrada s prolézačkami,
skluzavkami a hřištěm. Oblibě se těší zejména program "poníci", kdy je děti mohou ve výběhu pozorovat, případně pod
dohledem odborné cvičitelky jezdit na ponících po zahradě.
V Janských Lázních se nachází další škola v přírodě, která se skládá ze dvou budov - stará vila Duncan a nová budova,
vzdálená asi 60 m. Celková kapacita je 130 lůžek. V celém zařízení je několik učeben, hřiště, prolézačky i venkovní
amfiteátr. V zimním období je velkou výhodou blízkost dvou lyžařských vleků. Objekt se nachází ve východní části Krkonoš
na úpatí Černé Hory.
Škola v přírodě Střelské Hoštice je naše největší ubytovací středisko s kapacitou 200 lůžek v 6-ti chatkách a několika
pavilonech, kde je bezbariérový přístup s výtahem. K dispozici jsou společenské místnosti, učebny, vybavený sportovní
areál, je zde také možnost půjčování lodí. Objekt se nachází na pravém břehu Otavy pod obcí Střelské Hoštice.
| |||